Reprodukční ženské strategie
Mám se vdát? S kým mám založit rodinu? Vezme si mě?
Chci mít vůbec dítě? Kolik mám mít dětí? Jak je mám
přivést na svět? Kolik mě to bude stát? Jak se budeme o ně
starat? Budu mít kde bydlet? Uživím se? Zvládnu to?
Současná společnost vystavuje ženy mnohým dilematům a staví je
před obtížná rozhodnutí. Ženy to dnes nemají vůbec snadné. V České
republice se v současnosti žení a vdává historicky nejméně lidí.
Dokonce se každý rok více lidí rozvede než se ožení a vdá. Porodnost
je už dvacet let tak nízká, že dochází k přirozené demografické
likvidaci.
Tento trend byl zaset už v předešlé generaci, kdy v roce 1974
Miroslav Plzák, odborník na rozvody, napsal: „Ženy se derou do
manželství, ač v něm mají více práce, více ponížení a větší nebezpečí
existenčního zničení.“ Dnešní ženy jsou dcerami matek, které na
vlastní kůži pocítily rizika tradičních ženských strategií. V naší historii
nebyly nikdy reprodukční strategie vystaveny tolika otazníkům,
pochybnostem a zmatkům. I přesto, že realizace mateřství byla vždy
spojena s jistým rizikem, mnohdy existenciálním, byl zde poměrně
jednotný pohled na vhodné, méně vhodné a zcela nevhodné strategie.
Současnost vystavuje ženy rozporuplným nárokům jak na roli
mateřství, tak na finanční samostatnost a profesní identitu. Staletí
pěstovaná ochota k sebeobětování byla zpochybněna a zároveň
nedošlo k větší toleranci k jiným strategiím. Předkládané vzory
„superžen“ s kariérou, manželem, domem a houfem dětí, jsou spíše
mediálními konstrukty. Uspět na všech frontách je takřka nemožné,
což dává prostor pro nespravedlivé pocity selhání a narušení sebeúcty.
S tím souvisí i ztráta kompetence přivést normálním způsobem na svět
dítě. Pojďme společně pochopit, proč klesla ochota k reprodukci a
proč je dnes tak obtížné realizovat to, co pro naše babičky bylo
samozřejmostí.